Pro zajištění maximálního efektu onkologické léčby je v případě karcinomu plic zásadní ozáření nádoru vysokými dávkami záření. Tohoto cíle se však často u běžného ozařování nedaří dosáhnout z důvodu možného poškození okolních tkání, tzv. toxicity zdravých tkání. Nejzávažnějšími projevy toxicity radioterapie pro nemalobuněčný karcinom plic je radiační pneumonitida, ezofagitida a kardiální toxicita.
Klinicky signifikantní radiační pneumonitida nastává u 5-50 % pacientů léčených pro plicní tumory. Další poměrně velká skupina pacientů vykazuje subklinické známky radiačního poškození plic (zjistitelné funkčním vyšetřením plic, radiologické změny). Pneumonitida je méně častá (10 – 25 % ) po stereotaktické radioterapii, naproti tomu je zde vyšší riziko bronchiální stenózy při ozařování perihilárních/centrálních tumorů.
Incidence ezofagitidy se zvyšuje s rostoucí „agresivitou“ radioterapie. Grade 3 a vyšší akutní ezofagitida se vyskytuje u zhruba 1 % pacientů léčených standardní frakcionací, v případě konkomitantního podání chemoterapie se incidence pohybuje mezi 6-24 % (režimy s gemcitabinem až 49 % pacientů), u hyperfrakcionované radioterapie okolo 20 %. Vyšší riziko je u pacientů nad 70 let věku. Doporučené dávkové limity nejsou jednoznačně stanoveny, data ze studií nejsou konzistentní. Např. RTOG 0617 trial doporučuje střední dávku <34 Gy, další uváděné limity jsou V50 ≤ 50 %, V70 ≤ 40 %.
Akutní toxicita se manifestuje jako perikarditida, obvykle jde o přechodné postižení (nicméně může až ve 20% případů přejít do chronického onemocnění. Závažnější je toxicita pozdní (nastává měsíce až roky po radioterapii), manifestující se jako ischemie srdeční, infarkt myokardu nebo městnavé srdeční selhání. Relativní riziko ischemických komplikací je 1,3-3,5. Parametr V25 ≤ 10 % (objem myokardu ozářeného dávkou 25 Gy standardní frakcionací) je spojen s méně než 1 % rizika kardiálního úmrtí v 15 letech po ukončení radioterapie.
Kniha k zakoupení prostřednictvím odkazu níže.
Kniha k zakoupení prostřednictvím odkazu níže.
