Nádory ORL
Radioterapie, popřípadě konkomitantní chemoradioterapie, může být aplikována s kurativním záměrem u většiny lokálně či lokoregionálně pokročilých nádorů ORL a orofaciální oblasti, buď po operaci nebo jako samostatná modalita.
Cílem radioterapie je dodání dostatečné tumoricidní dávky do nádorového ložiska a na oblasti postižených uzlin a dále na oblasti s rizikem subklinického postižení (okolí nádoru, spádové mízní uzliny), a zároveň minimalizovat dávku na okolní zdravé orgány. Tolerance těchto zdravých tkání k záření je velmi podobná toleranci nádorových buněk a proto jsou nežádoucí účinky léčby zářením v této oblasti velmi závažné.
Protonová radioterapie se od fotonové radioterapie odlišuje jinou absorpcí ionizujícího záření ve tkáních. Obecně lze říci, že protonová radioterapie má lepší dávkovou distribuci (rozložení dávek záření) v oblasti středních a nízkých dávek záření a obdobnou dávkovou distribuci v oblasti vysokých dávek. Nízké a střední dávky záření jsou zdrojem pozdních a velmi pozdních nežádoucích účinků radioterapie, a proto má být její použití zvažováno v situacích, kdy se předpokládá vyléčení nemocného a dlouhá předpokládaná doba přežití.
Druhou situací, při které je použití protonů vhodné, jsou nádorová onemocnění lokalizovaná v blízkosti zdravých tkání, které mohou být i v krátkodobém horizontu zářením poškozeny a fotonová radioterapie neumožňuje aplikaci dávek dostačujících k eradikaci nádoru.
Souhrnné informace o protonové léčbě nádorů hlavy a krku si můžete stáhnout zde.
Výhody protonové léčby při ozařování nádorů ORL oblasti:
- Umožňuje významně snížit dávku nežádoucího ozáření na mozek, a tím předcházet riziku vzniku poruch paměti.
- Významně snižuje nežádoucí ozáření míchy až o 80 %, a předchází tak vzniku myelopatie.
- Významným způsobem umožňuje snížit dávky na všechny optické struktury (čočka, rohovka, retina, zrakové nervy), čímž snižuje riziko omezení či ztráty zraku.
- Snižuje také riziko omezení či ztráty sluchu, zejména v oblasti vysokých frekvencí.
- Umožňuje redukci dávky na struktury polykacích cest, a tak snižuje pravděpodobnost polykacích obtíží, poruchy tvorby slin, nutnost zavedení PEG.